Klíčové pojmy z médií v kontextu a komplexně
Magdaléna Synovcová
Česká republika měla doposud tři hlavy státu: Václava Havla, Václava Klause a Miloše Zemana. Ani jednoho z nich není dle mého názoru třeba představovat. Nicméně, brzy, již za pár měsíců, budeme znát nadcházející/ho prezidenta/ku. Který z devíti kandidátů to bude? Jaký/á bude? To můžeme jen velmi těžko odhadovat. Mnohem raději než odhadovat a predikovat bych chtěla vytyčit svoji představu o ideálním kandidátovi/kandidátce. Jaké přednosti by měl člověk, jehož úkolem je reprezentovat svou-naši zemi, mít? Jak by měl působit ve veřejném prostoru? A na závěr, je důležité, aby měla nadcházející hlava státu sociální sítě a skrz ně komunikovala své názory a vyjádření?Jistěže každý má dobré a horší vlastnosti, to platí i u prezidentů. Přesto, stojím za tím názorem, že na hlavu státu, která reprezentuje svou zemi celému světu, by měly být kladeny vyšší nároky. Předpokládám, že je to pochopitelné, jelikož chování prezidenta/prezidentky, projev a vystupování zasáhne obrovské množství lidi z různých sociálních vrstev, prostředí a menšin. Zaprvé mi přijde důležité, aby mezi snahami budoucího prezidenta/prezidentky bylo zmenšovat rozdíly a neshody mezi občany své země. Aby dětem již v předškolním věku a později v průběhu povinné školní docházky byl zajištěn rovnocenný přístup k vzdělání. A aby se děti v Karlovarském a Ústeckém kraji neměly hůř než děti pražské.Budoucí hlava státu by jednoznačně měla projevovat zájem a mít přehled o aktuálnímpolitickém a apolitickém dění a prostřednictvím různých kanálů se k nim vyjadřovat a šířit o daných tématech povědomí ze své privilegované pozice. Nepřijde mi nic špatného na tom, aby prezident/ka komunikoval/a své postoje skrz nejmodernější technologie a sociální sítě. Zdá se mi důležité si uvědomit, že je tak možné z velké části zajistit, že se informace dostanou k těm, kteří budou již zanedlouho rozhodovat o nadcházejících prezidentech a o budoucnosti České republiky.Budoucí prezident/ka by měl/a být vzorem a jít příkladem, jak občanům, tak ostatním světovým představitelům. Měl/a by být sebevědomý/á a zároveň pokorný/á, ochotný/á nechat si poradit, pohotový/á a vzdělaný/á. Prezidenta/prezidentku si představuji jako metaforicky přeneseného poutníka. Tedy jako průvodce, který na křižovatce dvakrát zváží z více možností, zohlední důsledky svého rozhodnutí a potencionální následné dopady. Jednoznačně by hlavou státu měl být člověk, který udává tempo a posouvá nás kupředu a učí se z chyb svých i z chyb ostatních. Ráda bych svoji úvahu zakončila slovy bývalého amerického prezidenta: ,,Žádný člověk nemůže obsadit úřad prezidenta, aniž by si uvědomil, že je prezidentem všech lidí.“